Narodila se v Košicích, vystudovala Školu uměleckého průmyslu v Bratislavě a v letech 1970 až 1975 dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1980 vystavuje, absolvovala přes 80 samostatných výstav nejen u nás, ale také například v Německu, Rakousku, Anglii, Polsku či dokonce v japonském Tokiu, thajském Bangkoku a Brazílii.V případě Ireny Stanislavové došlo k jakémusi pozvolnému přerodu erudované badatelky ve výtvarnou umělkyni, která stále silněji toužila vyjádřit svůj bohatý vnitřní svět prostřednictvím obrazu.Od počátků lze sledovat dvě stěžejní linie. Pečlivost a potřeba precizního projevu, ji směřovaly k náročné grafické technice – suchá jehla a zejména leptu do měděných desek. Tato technika odpovídala zájmu o filosofická témata. Smysl pro barvu a gestický projev ji pak směřovaly k volně komponovaným krajinám a přírodním motivům v olejomalbě a v práci s litografickým kamenem. To vše bylo umocněno velmi silným postojem, v němž se projevoval přirozený temperament, zájem o lidský osud, touha po harmonii, v životě i v tvorbě.

V pozdějším období se autorka soustředila zejména na zákonitosti rytmu a pohybu. Nacházela je v přírodě i ve světě, který ji obklopuje. Vnitřní rytmická souznění korespondovala s hudbou, jako výchozím tvůrčím podnětem a velkým inspiračním zdrojem. Paralely mezi hudbou a vizuálním projevem jsou z dějin umění známé. V dílech inspirovaných hudbou se propojovaly a propojují vlastní umělcovy představy a zkušenosti, jakož i různá poselství, závislá na osobních prožitcích v daném dobovém kontextu.

Zpočátku Irena Stanislavová svou inspiraci hudbou podtrhla kombinací materiálů, kdy malbu dotvářejí útržky notových partitur, rukopisů či vlastních grafik. Malbu nezřídka provázejí figurální motivy, popřípadě záznamy, dávající obrazu skrytý smysl. Řada olejomaleb i leptů připomíná významné osobnosti například Bohuslava Martinů, Nikolu Paganiniho, Ludvika van Beethovena, Mozarta, a zřetelný je i autorčin dlouhodobý zájem o hudbu Petra Ebena.

V pozdějším tvůrčím období jsou prvky koláží potlačeny, výrazné a rytmické toky vjemů jsou koncipovány do abstraktní polohy s cíleným zájmem o vibraci zvuků. Projevuje se potřeba překročit hranice uměleckého vyjadřování a tvořit s mnoho-významovými symboly. Autorka se více orientuje na jazz, blues.Projevuje se touha spojit zdánlivě neslučitelné – hudební tón s tahem štětce, který je v případě Ireny Stanislavové plný expresivní barevnosti, kontrastů v rytmickém propojení barvy a světla. Touha poodhalit to, co je nebo má být skryto, obraz bolesti i štěstí.V souboru 50-ti prezentovaných obrazů ze současné tvorby provedených olejomalbou a kombinovanou technikou s použitím litografických kamenů, je zřejmá inspirace DOTEKŮ přírody v níž je neustálá cirkulace zvuků, světla, barev a tvoří jistou paralelu k hudbě, kterou autorka neopouští, ale střídá s přírodními vjemy. /Let ptáka, Pohyb křídel, Růst trávy, Květ ve větru, či dešti. To vše poskytuje nekonečný sled zvuků, pohybů. Vše vyvolává osobité svědectví. Absolutní ticho neexistuje.

Závěrem si dovolím odcitovat autorku, právě k cyklu obrazů „Doteky rytmů“. „Plátna obrazů jsou rukopisně traktována rytmem slyšené hudby a zvuků, jenž nás obklopuje. Při tvorbě vnímám barvy v pohybu, zachycuji vibraci zvuků jednotlivými tahy štětce, tóny vnímám barevně. Zajímá mne překračování hranice viditelného ve směru od vnějšího k vnitřnímu. Je to složitější cesta, není zde místo pro optický efekt, ale otevírá prostor dimenzi mimo běžné smyslové vnímání“.